Vůně úspěchu
Někdy si myslím, že čich, jako jeden z našich smyslů, často podceňujeme. Občas něco začetl, vůni či smrad, ale nevěnujeme tomu zvláštní pozornost. Když však moje máma ztratila nadobro čich a necítila například jako její kypí polévka nebo že ze sporáku uniká plyn, uvědomila jsem si, že čich nám může zachránit někdy i život.
Což mi však evokuje vůně při úspěchu? Nad tím jsem se zamyslela, když se můj bratr vrátil z jednoho z jeho nesčetných obchodních schůzek a znovu páchl cigaretami, ačkoli sám nekouří. Hrozný smrad. Sám si vždy věší tyto věci venku a pak jejich hned peří, neboť tím nasákne celý byt. Je snad toto „vůně“ úspěchu?
Pro mě znamená vůně velmi mnoho. Díky vůni si dokážu vybavit množství vzpomínek od dětství až po nedávnou minulost. Pamatuji si spolužačku, od níž ostatní bočili, protože zapáchala statkem, který měli doma. Ale byl to jejich úspěch, když se statku dařilo a nemusely si kupovat některé potraviny v obchodě, protože je měli přímo doma (a biologické, za které se dnes platí spousta peněz). Vzpomínám si i na vůni těžkého parfému manželky velmi úspěšného podnikatele, která dávala tímto najevo, že si může dovolit značkový parfém. A při vůni kouře z ohně si s úsměvem si vzpomenu na své divoké středoškolské časy, když jsem byla „superstar“ mezi vandráka u ohně, kde jsem hrávala na kytaru a zpívala. Znali mě všichni a cítila jsem se nesmírně úspěšná.
Pro mě je vůně úspěchu to, když nezapáchá pak, protože se nemusím nikde hnát, něco dohánět, ale v klidu a promyšleně udělat, co chci pokud čemu mě vedou mé cíle. Je to i pěkně vonící domů, čistotou a láskou (věru, i vůně lásky má mnoho podob), večerní pohodou, když si s partnerem jen tak sednete ke svíčce pokud skleničce vína. Nebo vůně přímořské země, která je také důsledkem úspěchu, protože si ji zasloužím po usilovné práci a můžu si ji vychutnat.